1.Jak ses připravoval na závod (poslední 3 měsíce) a jak jsi na
něj vylaďoval (posledních 10 dní před závodem)?
Nevylaďoval ani nepřipravoval jsem se tentokrát vůbec, ani jsem se nepřihlásil
v předstihu, pouze jsem čekal, zda včas odezní zdravotní problémy, které jsem
měl prakticky od konce března po brněnské 48 hodinovce. Nejprve jsem 14 dní
odpočíval (asi málo) pak jsem začal běhat, ale objevily se bolesti v zadních
partiích stehna, mylně jsem si je diagnostikoval jako natažené hamstringy a
intenzivně je rozcvičoval, bolesti však při cvičení zesilovaly. Několik týdnů
mně trvalo, než jsem zjistil, že se jedná o sedací nerv (n. ischiadicus) a
našel vhodné cviky na příslušné svalové skupiny. Mezitím mně ještě 20 dní
bolelo druhostranné koleno (entezopatie). Na 3 týdny jsem byl proto donucen
omezit běhání, což jsem udělal poprvé od podzimu 2002. Běhat jsem začal až 9
dní před závodem a byl jsem spokojený, že mně nic nebolí. Až do poloviny týdne
jsem nevěděl, zda na závod pojedu.
2. S jakými
očekáváními jsi se postavil na start?
Jednalo
se o můj již 7. ročník této 12 hodinovky. Hlavně jsem ji chtěl v rozumném tempu
a pohodě absolvovat a prožít si celý běh a vychutnat tradiční příjemnou a
přátelskou atmosféru. Stovku jsem plánoval uběhnout pod 9 hodin a 12 hodinovku
nad
3. Jak
probíhal závod z tvého pohledu?
Závod
probíhal standardně přesně jak jsem si představoval. Na startu 12 hodinovky se
sešli zkušení a rozumně běžící ultramaratonci a ultramaratonkyně a nikdo
tentokrát nepřepálil začátek. Jirka Hofman šel od počátku optimálním tempem do
čela a s přehledem a bez výkyvů si kontroloval celý závod. Stejně i Fialka také
zvolil vhodné tempo, ve kterém si v pohodě doběhl pro stříbrnou medaili na
100km. Ani já jsem neměl žádné větší výkyvy ve zvoleném tempu a stejně
vyrovnaně běžel z mého pohledu i Petr Solnička.
4. Jak jsi
spokojený se svým výkonem?
Jako realisticky uvažující 51-letý veterán musím být se svým výkonem spokojen.
Z pohledu stárnoucího muže, který si nepřipouští věkové omezení výkonnosti
nejen ve sportu, ale ve většině sfér života (práce, učení, paměť, sex ..)
spokojen samozřejmě nejsem.
5. Jaký byl
tvůj nejhezčí a nejhorší zážitek při závodu?
Nejhezčí pro mě bylo, že mně po celý závod nic nebolelo a že jsem byl schopen
prožívat celý běh velmi příjemně. Letos mně také poprvé po doběhu chutnal výborný
vegetariánský guláš podávaný pořadateli. Předchozí ročníky jsem nikdy po doběhu
neměl tak dobrou chuť k jídlu.
Nejhorších zážitek snad byl, když jsem se po