Z Kladna do Žamberka za 24 hodin.

Stříbrná medaile pro rychnovského ultravytrvalce z Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin.

V krásném prostředí kladenského stadionu Sletiště proběhl tento víkend již 4.ročník závodu sebepřekonání – Self Transcedence Race. Součástí závodu bylo i Mistrovství České republiky v běhu na 24 hodin. Závod se konal na kilometrovém okruhu, jehož samozřejmou součástí byla kromě občerstvovací stanice a lékařské a masérské služby rovněž živá hudba. Veřejného závodu se zúčastnilo 30 běžců a běžkyň z 5 států. Počasí bylo nepříjemně chladné a dosti deštivé, ale i přesto dokázali běžci na trati zdolat úctyhodné kilometry. Vítěz závodu na 24 hodin by doběhl z Kladna přes Rychnov až do Žamberka! Mistrem republiky se stal Jiří Hofman z Prahy, který uběhl v daném časovém limitu 220,36 km. Stříbrnou příčku získal rychnovský ultravytrvalec Jan Ondruš s výkonem o 3 km kratším, jeho závěrečná treningová příprava však byla narušena komplikovanou zlomeninou zápěstí 6 týdnů před mistrovstvím. Bronz patřil dalšímu Východočechovi Petru Dostálkovi z Těchonína s 200,24 km. Mistryní v kategorii žen se stala Michaela Dimitriadu z Prahy, která uběhla v novém českém rekordu 216,06 km.. Všichni běžci opět dokázali, že hranice lidského potenciálu záleží pouze na vnitřní síle a odhodlání naplňovat své sny.

Výsledky 24 hodinového závodu

1	Hofman Jiří, Praha.	220.36	M49
2	Ondruš Jan SK,Týniště n.O.	217.24	M59
3	Dimitriadu Michaela, Praha	216,06	Z49
4	Wyka Jerzy, Polsko	202.19	M49
5	Dostálek Petr, Těchonín	200.24	M49
6	Cejner Andrzej, Polsko	196.59	M59
7	Dreilich André, Německo	195.55	M49
8	Bögi Alexander, Slovensko	194,77	M59

Odpovědi pro časopis Svět Běžců.

1. Jak ses připravoval na závod (poslední 3 měsíce) a jak jsi na něj vylaďoval (posledních 10 dní před závodem)?

Po 12 hodinovce ve Stromovce (27.V.06) jsem si stanovil sportovní plán, tak abych byl na Kladno pokud možno zdravý a ve formě. Nejprve jsem 3 týdny regeneroval a odpočíval od běhání. Koncem června jsem pak spolu s Jirkou Hofmanem chtěl absolvovat 24 hodinový rogaining a začátkem prázdnin pak treningově 2 etapy MUMu. V polovině července pak v rámci treningu celý TMMTR s následnou kvalitní regenerací a pak ještě 1 týden těžkého objemového treningu. Realita však byla jiná. Rogaining jsem odřekl, protože jsem se stále necítil zcela fit na 24 hodinový běh. Místo toho jsem si při in line bruslení komplikovaně zlomil vřetenní i loketní kosti pravé ruky. Měl jsem značné problémy, abych vůbec přežil toto období, kdy mně hrozila operace na klinice s pracovní neschopností a navíc byla doba dovolených, kdy většina kolegů měla dovolené a já jsem musel zajistit chod našeho oddělení. Na běhání či cvičení jsem zpočátku neměl vůbec myšlenky – ruka bolela a sádra byla těžká. Po 14 dnech jsem začal pomalu běhat a s určitými problémy to šlo, nemocnou ruku jsem měl zavěšenou v popruzích na batohu. Bez odpočinku jsem však docházel uběhnout maximálně 7 km, pak mně bolela ruka a rameno tak, že jsem musel odpočnout a ruku si natáhnout na stůl. Sám jsem si také zpočátku nedokázal ani zavázat šňůrky na botách nebo čelenku na hlavě. Ruka pod sádrou se navíc v červencových vedrech silně potila, sádra zavlhala a páchla a kůže pod sádrou pěkně svědila. Postupně jsem si na běh v sádře zvykal. Nakonec jsem již dokázal v kuse uběhnout 15 km a sám si zavázal boty. Poslední týden již ruka nebolela a byl jsem schopen běhat již i bez závěsu. Po 5 týdnech - 6 dní před závodem na Kladně jsem si již sádru nechal odstranit a 2x se proběhl bez ní – což byla balada.

2. S jakými očekáváními jsi se postavil na start?

Vzhledem k „ideálnímu“ počasí jsem se chtěl pokusit o osobní rekord (228 km). Obavy a nejistoty jsem samozřejmě měl z ruky, hrozil jsem se, abych neupadl, nevěděl jsem, zda mám běžet s ortézou nebo bez ní.

3. Jak probíhal závod z tvého pohledu?

Dobře. Podařilo se mně od počátku dodržovat zvolené tempo – kilometr mezi 5:40 a 6:00 min, což jsem si hlídal. Myslím, že jsem toto tempo dodržoval déle než do poloviny závodu. Vyhovovalo mně i studené a vlhké počasí. Takže jsem si prakticky celý závod věřil, že osobák překonám a možná ho i vyhraji. Poslední 3-4 hodiny to však změnily. Přestala mně fungovat bederní a křížová páteř stejně jako loni ve Worschachu a závod jsem dokončoval ve velice nedůstojné poloze mrzáčka.

4. Jak jsi spokojený se svým výkonem?

Ve světle peripetii v období před závodem jsem s 217 km spokojený.Na druhé straně vím, že jsem měl v těchto podmínkách na víc. Bohužel, jak jsem dodatečně zjistil, jsem zřejmě udělal chybu podobně jako loni ve zmíněném Worschachu. Tentokrát jsem měl menší boty a bolest z pravého palce opět změnila stereotyp mého běhu a následně odrovnala statiku páteře.

5. Jaký byl tvůj nejhezčí a nejhorší zážitek při závodu?

Nejlepších bylo celých počátečních 22 hodin, když jsem v pohodě běžel, ruka nebolela, okolí mně přátelsky povzbuzovalo a já vnímal všechno pozitivně.

Nejhorší byly poslední 2 hodiny, kdy jsem svým „mrzáckým“ vzhledem pokazil celkový harmonický dojem z plynulého a krásného běhu nejen sobě, ale tak přihlížejícím a povzbuzujícím divákům a pořadatelům.

6. Jak hodnotíš světový výkon Míši Dimitriadu a kde vidíš její rezervy a hranice?

Konečně po Ruskovi a Kocourkovi máme máme ultravytrvalce na světové úrovni!!!!! Míšiny rezervy a hranice budou záležet jen na ní samé. Jaký má a jak si dotvoří filosofický postoj k životu a jakou motivační hladinu u ní v hodnotovém žebříčku zaujímá a dále bude zaujímat náš nádherný ale také krutý sport.