1. Deset dní před startem jsi byl nucen ze zdravotních důvodů odstoupit po 175 km při 48h na Kladně? Jak vypadalo těch 10 dní?
V sobotu po odstoupení jsem se cítil vůči soupeřům i pořadatelům jako padouch, když jsem se dopravil domů, tak jsem se perfektně vyspal. A následující den jsem litoval pokračující závodníky, protože bylo velmi ošklivé počasí a ujišťoval sebe i rodinu, že jsem udělal dobře, když jsem vzdal. V pondělí jsem ještě odpočíval a nakupoval zásoby do Francie, v úterý jsem zase od běhání odpočíval - měl jsem noční službu. Ve středu jsem zkusil pomalu 15 km a kupodivu to šlo bez větších problémů. Tak jsem ve čtvrtek dal 31 km trochu pomaleji než obvykle a opět mně nic nebolelo. V pátek jsem měl opět noční službu. V sobotu pak 34 km celkem v pohodě. V neděli jsem již nestihl běhat balil jsem a odpoledne jsem vyrážel do Prahy odkud jsem autobusem odjel večer do Francie. Na místo startu v Roscoffu jsem dorazil v pondělí večer. V úterý jsem se krátce proběl kolem moře a zaplaval si, a ve středu ráno byl již start.
2. Jaký byl tvůj režim dne při jednotlivých
etapách?
· 5.30 Budíček – jednalo se o rozsvícení světel v tělocvičně.
· 5.40 Ranní hygiena
· 5.45 Příprava snídaně - vaření čaje (vařící voda byla k dispozici ve 2 varných konvicích) a většinou jsem si připravoval i druhé teplé jídlo - buď rajčatové Bolino ( instantní nudle s tomatem) - nebo vlastní Musli s horkou vodou.
· 6.15 Kontrola počasí venku před tělocvičnou (ještě je tma). Pak následovala příprava nohou ke běhu jednalo se o kontrolou, očistění a namazání nohou mastným krémem jako prevence puchýřů (prováděl jsem jen asi prvních 8 etap), kontrola ponožek (na celý závod mně stačil jeden pár), kontrola a nazutí bot (měl jsem jen 2 páry – většina závodníků měla 3-4 páry).
· 6.30 Vlastní občerstvení do bedniček pro příslušné kontroly, rychlé sbalení 2 tašek a spacáku a naložení na náklaďák, úklid místa.
· 6.50 Cesta na start buď pěšky nebo náklaďákem
· 7.00 Brífink před startem částečně překládán do angličtiny
· 7.05 Start etapy
· 12.30 - 15.00 V cíli etapy, 250 ml francouzského piva a BCAA aminokyseliny, Odpočinek v cíli s rehydratací a čekáním na další v pořadí. Délku odpočinku byla různá od 10 minut v dešti až po 1.5 hodinu při ochutnávání místních specialit.
· Cesta do ubytovací tělocvičny (do 600 m pěšky), při delší vzdálenosti kyvadlovou dopravou.
· Obsazení nejklidnějšího místa v tělocvičně a vyhledání matrace nebo žíněnky na spaní
· Sprcha a praní prádla(většinou v tělocvičně) pouze 5x ve větší vzdálenosti od tělocvičny, další rehydratace tekutinami
· 14.00 – 16.00 první jídlo (většinou Bolino)
· Odpočinek vleže –nohy nahoře, tekutiny
· Procházka po městě, focení
· Příprava na následující den: studování trasy a příprava road-booku a vlastního občerstvení. Průběžně se živím ovocem a tím co tělocvičná dá.
· 18:00 Raut s představiteli obce – né každý den
· 19:30 Večeře každý lichý den hrazena pořadateli, jinak z vlastních zásob
· 21: 00 Návrat z večeře
· 21:30 Zalehám do spacáku
· 22:00 Oficiální večerka (zhasnutí světel)
3. Jak myslíš, že se dalo potížím v první etapě
předejít?
V předstihu jsem se měl připravovat v horkém počasí. Bohužel, když jsem měl volno z práce na běhání, bylo vždy celkem zima. Chybu jsem udělal, že jsem se nepotil doma na rotopedu, což by jistě pomohlo. Před oběma Spartathlony, které jsem absolvoval bez problémů v mnohem větším a déle trvajícím vedře jsem trénoval v horkém prostředí.
Fatální chyba byla, že jsem během této etapy používal jen málo soli. Své nápoje jsem měl jen hypotonické a na občerstvovačkách jsem si solil jen formálně (sůl byla v solničce – ze které se dostávala ven jen obtížně). V dalších etapách jsem již solil mnohem intenzivněji.
4. Věřil jsi, při potížích v 1. etapě, že
dokončíš celý náročný závod?
Ani během nejhorších krizí jsem nepochyboval, že dokončím tento závod, jen jsem počítal s horším celkovým umístěním než v roce 2002, kdy jsem skončil 8. Když jsem bezmocně ležel nebo seděl na zemi, neschopen pohybu, tak jsem měl hlavně obavy z dokončení této 1. etapy – měl jsem však rezervu takřka 4 hodiny na 7 km.
5. V čem by si mohli čeští organizátoři
ultramaratónů vzít příklad z francouzských a naopak?
Pořadatelé ultramaratonů mají ve Francii lehčí roli, protože Francouzi jsou ultraběhům a obecně i běhání mnohem více naklonění. Takže shánění kvalitních sponzorů a podpory místních úředníků je mnohem snadnější než u nás. Jean-Benoit, ředitel závodu, mně v mnohém připomínal Tomáše Ruska a udělal stejně jako on spoustu práce sám. Vždy vyznačil ráno celou trasu fábory a značkami. Značek bylo použito řádově méně než např. při MUMu a byly vždy pouze na logických místech (rozcestí atp.). Já ani Janne jsme neměli žádné problémy s navigací. Trond i Hiroko si však zakufrovali. Trvalých pořadatelů bylo překvapivě málo ( 5 včetně 2 řidičů náklaďáků), ale všichni tvrdě makali a stále se usmívali, „rozkrájeli“ by se pro nás. Stejně jako u naše Anička Rusková nebo třeba Karel Zadák. Celkový počet pořadatelů u nás bývá mnohem větší, ale všichni nejsou tak vytížení. Jinak nevidím žádný podstatnější rozdíl mezi organizátory českých akcí, kterých se účastním (ČAU a Sri Chinmoy) a organizací Transe Gaule. Jediný rozdíl byl, že všechny problémy se řešily francouzským pohodářským stylem s úsměvem nikam se nespěchalo, ale vše se nakonec vyřešilo. Tato atmosféra byl také hlavní důvod proč jsem se tam jel odreagovat od našich všedních stresů.
6. Jaký byl tvůj nejlepší a
nejhorší zážitek ze závodu?
Nejhorší byla samozřejmě moje bezmocnost v 1. etapě, když jsem jen ležel
a každý pokus o pohyb u mě vyvolával křeče.
Nejvíce se mně líbila pohostinnost domorodců v cíli 11. etapy v městečku Peyrelevade (domácí paštika a místní červené víno ročník 1997). Nejkrásnější však byla opět v 1. etapě fantastická a nezištná pomoc většiny závodníků, kteří se u mě zastavovali a snažili mně pomoci. Nejvíce si vážim pomoci Patrika Bonnota, který mně 7 km před cílem vzal za ruku a snažil se mě “rozejít”